Kvalitní nerezový materiál patří bezesporu k nejtrvanlivějším a nejspolehlivějším spojům z důvodů své vysoké odolnosti a dlouhodobé životnosti. Využití nalezne jak v interiérech, tak exteriérech, ale poskytne celou řadu dalšího uplatnění.
V tomto článku se zaměříme na vybrané komponenty – nýty, závlačky a kolíky. Ke každému z uvedených typů spoje patří jeho specifické použití a s tím spojená rozdílná funkce nebo požadavek na vlastnosti spoje.
Nýty
Nýt je velice známý a hojně využívaný druh nerozebíratelného spoje, známý již řemeslníky z doby bronzové. Za tu dobu samozřejmě urazil ve své evoluci dlouhou cestu vývoje a zdokonalení. V minulosti se používalo nýtování při výrobě ocelových konstrukcí budov, hal, mostů a k výrobě tlakových nádob. Dnes často nahrazuje šroubované či svařované spoje. Setkat se nýtováním můžeme u spojování tenkých plechů či dokonce při textilní výrobě.
Rozdělení lze rozlišit dle konstrukční stavby nýtů nebo použité metody nýtování:
- konstrukční nýt (polokulová hlava, zapuštěná hlava a polozapuštěná hlava),
- kotlový nýt,
- lodní nýt
Běžné nýty pro ocelové konstrukce mají polokulovou hlavu (např. normy ČSN 022350, ČSN 02230, ČSN 022302)
Přejít na nabídku spojovacího materiálu
Technika a metody nýtování:
Nýtování za studena
- Je nýtování pomocí ocelových nýtů s průměrem dříku nejvýše 8mm, můžou být použity i o rozličné druhy materiálu kovů – mosaz, hliník, měď…
Nýtování za tepla
- Využití u nýtů s průměrem větším než 8mm. Tyto se nejdříve žhaví ve speciální výhni nebo přístroji, následuje vložení do spojovaného místa a roznýtování.
Přímé nýtování
- Je způsob, kdy je jako nýt použitá část materiálu jednoho ze spojovaných dílů. Provádí se nejčastěji za studena a využití lze doporučit pouze u méně namáhaných spojů.
Nepřímé nýtování
- Technika, kdy je nýt samostatnou součástí, která se vkládá do nýtovaného spoje.
Nýty s trhacím trnem
- Nachází využití v místech s přístupem ke spoji pouze z jedné strany. Po osazení otvoru se nýtovacími kleštěmi vytáhne dřík a roztáhne hlavička nýtu, jež spojí materiály k sobě. Tato technika je velice známá v domácím a kutilském prostředí.
Mezi výhody spojování materiálů nýtováním patří zejména spolehlivost nýtových spojů, která je snadno kontrolovatelná. Nýtové spoje, podobně jako šroubové spoje, jsou pružnější než svařované, protože při nýtování nedochází k deformacím spojovaných materiálů místním nahromaděním tepla jako u svařování.
Závlačky
Též patří k všeobecně známému způsobu spojování materiálů. Jde o jednoduchou strojní součástku, kterou se zajišťují čepy nebo korunkové matice proti samovolnému uvolnění a vypadnutí. Závlačky však neslouží k přenosu pohybu nebo síly.
Rozdělení:
Pružinové závlačky
- Na svém místě drží samy svou pružností. Předpětím svírají půlku zajišťovaného průřezu, který bývá kruhový. Materiál musí být vyroben z kvalitní pružinové oceli pro zajištění požadovaných vlastností spoje. Využívají se jako lehce rozebíratelný spoj.
Ohýbací závlačky
- Jsou vyrobeny buď z kulatého drátu – ten je zhruba v polovině přehnut tak, aby se v místě ohybu vytvořilo typické očko, jež brání samovolnému vypadnutí, ve zbytku délky k sobě ploché části přiléhají. Skrz spojovaný materiál se tímto koncem protáhnou a na protilehlé straně od očka zahnou do obou stran. Závlačka tak drží v otvoru, zároveň je možno ji v případě potřeby snadno vyjmout. Např. ČSN 021781.
Závlačky z plochého drátu
- Jsou vyrobeny z napůl přehnutého plechového pásku, v místě přehybu je výstřih plechu širší, aby tvořil hlavu spoje, která neprojde otvorem. Jde o velmi podobný spoj jako u kruhové závlačky, jen je tenčí a tedy lehčí a proto se na něj využívá kvalitnější ocel než na půlkulaté.
Výhodami tohoto druhu spojů jsou rychlá výroba, montáž i demontáž, minimální náklady na výrobu spoje, provozní náklady na udržování jsou pouze potřeby na mazání spoje a závlačky.
Spojovací kolík
je souhrnné označení pro skupinu strojních a stavebních konstrukcí či zařízení. Pro kolíkové spoje jsou využívány kolíky normalizovaných tvarů a velikostí. Kolíky se používají k jednoznačnému zajištění vzájemné polohy dvou částí, k zamezení otáčení nebo posuvu jedné součástky na druhou.
Pro zajištění bezpečnosti spoje musí být návrh kolíkového spoje podložen pevnostním výpočtem, ve kterém se ověřuje únosnost ve střihu, otlačení, případně únosnost v ohybu, je-li kolík namáhán ohybovým momentem a jejich kombinací.
Jsou zajištěny proti vypadnutí kruhovou pružinou.
Nejčastěji používané druhy dle tvaru a povrchové úpravy:
Válcové
- hladké
- s kuželovým koncem
- s konci k roznýtování
- pružné
Kuželové
- hladké
- s vnějším závitem
- s vnitřním závitem
- s hlavou
- rýhované kolíky a hřeby
Výhody užití kolíkových spojů jsou levná výroba a montáž, normalizovaná výrobní řada, spoj může mít charakter kloubu – čep, kolíky mohou dobře nahradit jiné spojovací součásti (šrouby, nýty, klíny, atd.).